Čtyři neobvyklé fobie a dvacet, ve kterých se najdete

01Fobie není vrtoch

Seznamy podivných fobií kolují internetem jako zábava. Jenže specifická fobie je skutečná úzkostná porucha s vlastními diagnostickými kritérii, a zároveň patří mezi nejlépe léčitelné poruchy v psychiatrii vůbec.

Tenhle článek má dvě části. Nejdřív čtyři fobie, které zní jako kuriozita a přitom stojí na datech. A pak dvacet nejčastějších, seřazených podle toho, jak je třídí odborníci, protože v nich se najde skoro každý.

02Klauni

Dotazníková studie na 987 lidech ve věku 18 až 77 let zjistila, že strach z klaunů hlásí 27,6 % z nich. Pět procent ho označilo za extrémní, což je míra srovnatelná s jinými specifickými fobiemi.

Ženy uváděly strach častěji než muži, zhruba 30 % proti 19 %, a s věkem slábne.

Navazující práce zkoumala proč a odpověď je zajímavější než samotné číslo. Roli hraje mediální obraz zlého klauna, nepředvídatelné chování a hlavně nejistota, jestli klaun nechce ublížit. Make-up totiž dělá obličej ne úplně lidským, podobně jako panenky nebo figuríny. Mozek nedokáže z tváře přečíst záměr, a to samo o sobě vyvolává neklid.

03Zvracení

Emetofobie zní jako kuriozita, ale je to nejlepší příklad toho, jak klamou dojmy.

Doprovodné chování bývá rozsáhlé. Lidé s emetofobií se vyhýbají nemocným lidem, hromadné dopravě, některým jídlům a často i škole nebo práci. Vysoká je souběžnost s dalšími úzkostnými poruchami a s obsedantně kompulzivní poruchou.

První popisy případů pocházejí už z roku 1945, ale samotný termín se v odborné literatuře pořádně ujal až ve 21. století.

04Čas

Chronofobii, tedy strachu z plynoucího času, se přezdívá vězeňská neuróza. Typicky se objevuje u lidí s dlouhými tresty, ve vysokém věku a u vážně nemocných, tedy všude tam, kde má čas jinou váhu než obvykle.

Projevuje se mimo jiné tím, že se člověk vyhýbá hodinám a kalendářům. Popsaná byla i u lidí po covidové karanténě, kteří se naopak na sledování času upnuli.

05Zrcadla

Eisoptrofobie se v literatuře překrývá s termíny spektrofobie a katoptrofobie a odborníci je nerozlišují vždy stejně. Někde se rozlišuje strach z vlastního odrazu a strach z toho, co se v zrcadle objeví, jinde se používají zaměnitelně.

Zajímavé je, že podle Cleveland Clinic v ní hrají roli i kulturní představy. V mnoha kulturách se věřilo, že se v zrcadlech zachytí duše zemřelých, a odtud pochází i zvyk zakrývat zrcadla v domě smutku.

06Kdy je to fobie a kdy jen nepohoda

Než se dostaneme k seznamu, je potřeba říct, kde je hranice. Většina lidí má něco, co nemá ráda a čemu se vyhýbá. To samo o sobě fobie není.

Diagnostická příručka DSM-5 vyžaduje šest kritérií najednou.

1. Výrazný strach z konkrétního předmětu nebo situace.
2. Okamžitá reakce, tedy podnět strach vyvolá prakticky vždy.
3. Aktivní vyhýbání, nebo snášení s intenzivní tísní.
4. Nepřiměřenost skutečnému nebezpečí a kulturnímu kontextu.
5. Trvání nejméně šest měsíců.
6. Narušení fungování, tedy dopad na práci, vztahy nebo běžný den.

Zajímavá změna: DSM-5 zrušil požadavek, aby dospělý svůj strach sám považoval za iracionální. Ukázalo se, že to diagnostiku spíš komplikovalo, než aby pomáhalo.

07Dvacet fobií podle pěti oficiálních kategorií

Než se do seznamu pustíme, jedna věc, která se skoro nikde neříká. Ty řecké názvy nejsou diagnózy. V lékařské zprávě nestojí arachnofobie, ale specifická fobie, podtyp zvířata. Slova jako arachnofobie nebo akrofobie jsou jen zažitá pojmenování a navíc je nepoužívají všichni stejně.

Odborníci proto třídí fobie do pěti podtypů. Každý má trochu jiný průběh, jiný obvyklý věk vzniku a někdy i jinou fyziologii. Tady je dvacet nejčastějších strachů zařazených tam, kam skutečně patří.

081. Zvířata

Vznikají nejčastěji v dětství, typicky kolem sedmého roku, a patří k nejrozšířenějším vůbec.

• Pavouci (arachnofobie). V klinické praxi jedna z nejčastěji diagnostikovaných.
• Hadi. Spolu s pavouky nejcitovanější příklad v literatuře.
• Hmyz, tedy i kudlanky, sarančata nebo švábi.
• Psi. Často vzniká po konkrétní nepříjemné zkušenosti.

092. Přírodní prostředí

Tenhle podtyp je v běžném životě hůř vyhnutelný než ostatní. Psa můžete obejít, počasí ne.

• Výšky (akrofobie). Jedna z nejrozšířenějších fobií vůbec.
• Bouřky, blesky a hromy.
• Tma (nyktofobie). Klinická podoba strachu, který je u dětí mezi třetím a šestým rokem naprosto normální vývojovou fází.
• Voda. Patří sem i strach z hloubky a z otevřeného moře, pro který se vžil populární název talasofobie.

103. Krev, injekce a zranění

Tenhle podtyp je fyziologicky jiný než všechny ostatní a stojí za to vědět proč.

U běžné fobie tep zrychlí a zůstane zrychlený. Tady nastane nejdřív vzestup a pak prudký pokles tepu i krevního tlaku, takže hrozí mdloba. Proto je to jediný podtyp, u kterého člověk reálně omdlévá, a proto se u něj používají i jiné léčebné postupy.

• Injekce a jehly (trypanofobie). Prakticky významná, protože vede k odkládání péče a očkování.
• Krev.
• Zubní ošetření.
• Lékařské zákroky a vyšetření obecně.

Tenhle podtyp má zároveň nejvyšší dědičnost ze všech. V metaanalýze studií dvojčat vyšel nejsilněji.

114. Situace

Vznikají obvykle později než ostatní a jejich nástup je proměnlivější.

• Uzavřené a těsné prostory (klaustrofobie). Patří sem výtahy, tunely i vyšetření magnetickou rezonancí.
• Létání.
• Řízení auta nebo jízda v něm.
• Mosty a tunely, často v kombinaci s výškami.

125. Ostatní

Kategorie pro všechno, co se do předchozích čtyř nevejde. Diagnostická příručka do ní jmenovitě řadí strach ze zadušení, ze zvracení a z hlasitých zvuků, a u dětí i strach z postav v kostýmech.

• Zvracení (emetofobie). Viz výše, v ordinacích velmi častá.
• Zadušení, tedy uváznutí sousta nebo nemožnost se nadechnout.
• Hlasité a náhlé zvuky.
• Klauni a postavy v kostýmech (koulrofobie).
• Plynoucí čas (chronofobie).
• Zrcadla a vlastní odraz (eisoptrofobie).

13A co ty ostatní názvy z internetu

Tohle je část, kterou v seznamech podivných fobií neuvidíte. Velká většina exotických názvů z internetových výčtů se v klinické literatuře nikdy neobjevila. Vznikly proto, že se dobře čtou, ne proto, že by je někdo popsal u pacientů.

A pak jsou tu případy na hraně, kde je strach skutečný, ale ten název neodpovídá tomu, o co jde.

• Trypofobie, tedy nepříjemná reakce na shluky dírek. Reakci hlásí odhadem 10 až 18 % dospělých, takže je velmi reálná. Není ale v diagnostické příručce a vede se spor, jestli je to vůbec fobie. Konkurenční vysvětlení říká, že jde spíš o odpor a hnus než o strach.
• Strach z toho, že se na mě druzí dívají. Vlastní diagnózu nemá a silně se překrývá se sociální úzkostnou poruchou. To není zlehčení, naopak, je to častější a lépe prozkoumaná diagnóza než jakákoli kuriozita.
• Strach z telefonování. Totéž. Samostatná fobie to není, ale jako součást sociální úzkosti je to dobře popsaný a léčitelný problém.

14A dobrá zpráva na konec

Specifické fobie patří mezi nejlépe léčitelné poruchy v psychiatrii. Hlavní metodou je postupná řízená expozice, tedy opakované a kontrolované setkávání s tím, čeho se člověk bojí, v tempu, které si sám nastaví.

Léčba má silnou oporu v důkazech a většině lidí pomůže. Přesto zůstávají fobie výrazně nedoléčené, hlavně proto, že je lidé nepovažují za něco, s čím by se chodilo k lékaři.

Ještě jedna věc stojí za zmínku. Dětské fobie často samy odezní. Ty, které přetrvají do dospělosti, se bez léčby málokdy spraví samy.

15Netvrdíme

• Že se klaunů bojí přesně 27,6 % lidí. Odhady se napříč studiemi liší od 1,5 % po 53,5 % podle způsobu měření. Uvádíme čísla z největší studie a s jejími omezeními.
• Že specifická fobie je bezkonkurenčně nejčastější úzkostná porucha. V amerických datech vede, celosvětově je na tom podobně jako sociální úzkostná porucha a odhady se mezi zeměmi liší od 1,5 % po 14,4 %.
• Že trypofobie je fobie. Reakce je doložená, zařazení mezi fobie sporné a v diagnostické příručce není.
• Že tenhle seznam slouží k sebediagnóze. Diagnózu stanovuje odborník a vyžaduje šest kritérií najednou, ne jen samotný strach.
• Že exotické názvy z internetových seznamů odpovídají skutečným diagnózám. Většina z nich vznikla pro čtenost a ani ty zažité nejsou oficiálními diagnózami.
• Že fobie je slabost. Patří k nejčastějším úzkostným poruchám a odpovídá na léčbu líp než většina ostatních.

16Zdroje