Čtyři věci, které tvoje tělo umí, a nikdo ti je neřekl

01Čtyři věci, na které stačí tvoje tělo

Všechny čtyři jsou z randomizovaných studií, všechny fungují hned a ani jedna nic nestojí. U každé zároveň říkáme, kde jsou hranice, protože u dvou z nich vědci sami píšou, že to ještě chce prozkoumat.

02Dva nádechy a jeden dlouhý výdech

Nádech nosem, hned za ním druhý krátký doplňující nádech, a pak dlouhý pomalý výdech pusou. Odborně se tomu říká cyklické vzdychání a je to přesně to, co tělo dělá samo, když se člověk po pláči zklidňuje nebo když si po náročné chvíli bezděčně povzdechne.

Ten dvojitý nádech není ozdoba. Otevře i ty plicní sklípky, které při běžném dýchání zůstávají splasklé, takže se plíce naplní víc, než by se stihly jedním nádechem. Dlouhý výdech pak zvyšuje aktivitu té části nervstva, která tělo tlumí.

Stanfordský tým to otestoval na 108 lidech. Čtyři skupiny cvičily pět minut denně po dobu 28 dní: cyklické vzdychání, box breathing, řízenou hyperventilaci se zádrží dechu a všímavou meditaci.

Nejužitečnější zjištění není ale to, která technika vyhrála. Je to směr. Techniky s důrazem na výdech dopadly lépe než techniky s důrazem na nádech nebo na zádrž. To je jednoduché pravidlo, které si zapamatuješ i bez počítání.

03Broukání a patnáctinásobek

Dutiny kolem nosu jsou hlavním producentem oxidu dusnatého v celém těle. Švédský tým z Karolinska Institutet si položil otázku, jestli rozkmitaný proud vzduchu při broukání jejich provětrání zrychlí.

Deset zdravých lidí broukalo a vydechovalo potichu, přičemž se měřilo, kolik oxidu dusnatého z nosu vychází.

Navazující práce z roku 2003 přidala praktický detail. Broukání na jeden nádech vyvolá velký počáteční vrchol, který pak postupně klesá. Nemá tedy smysl broukat na jeden dech co nejdéle, spíš to opakovat na čerstvé nádechy.

Zajímavý je i opačný pohled. Kolik oxidu dusnatého se při broukání uvolní, závisí na tom, jak průchodné je ústí dutiny, tedy ten malý otvor, kterým se dutina napojuje na nos. Autoři proto navrhli měřit oxid dusnatý při broukání jako neinvazivní test průchodnosti. Prakticky to znamená i tohle: čím ucpanější dutiny, tím míň broukání zmůže.

04Nadávání a bolest

Klasický pokus vypadá takhle: člověk drží ruku v ledové vodě a opakuje buď nadávku, nebo neutrální slovo. Měří se, za jak dlouho začne cítit bolest a jak dlouho ruku ve vodě vydrží.

Replikace z roku 2020 to udělala na 92 lidech a předregistrovala postup dopředu, takže se výsledky nedaly dodatečně přizpůsobit.

Nejzajímavější část přišla se dvěma vymyšlenými slovy. Vědci si nechali vytvořit dvě umělé nadávky, jednu emotivní a jednu komickou, a otestovali je taky. Účastníci je hodnotili jako emotivnější a vtipnější než neutrální slovo, ale na bolest neměly vliv žádný.

„Emotivnost ani humor to nevysvětlují. Vědci to změřili a žádnou cestu, kterou by ten efekt fungoval, nenašli."

Tohle je poctivá část, kterou jinde neuvidíš. Studie testovala tři možná vysvětlení, tedy emoce, humor a odvedení pozornosti, a ani jedno ten účinek nevysvětlilo. Nezměnila se ani tepová frekvence, což vyřazuje i starší představu o poplachové reakci těla. Efekt je tedy zopakovaný a spolehlivý, ale nikdo neví proč.

05Kašel v okamžiku vpichu

Německý tým z Greifswaldu píchl dvacet dobrovolníků dvakrát do stejné žíly s odstupem tří týdnů. Jednou s kašlem, jednou bez. Každý tak byl sám sobě kontrolou.

Bolest na stobodové stupnici klesla z hodnoty 46 bez kašle na 31 s kašlem. Ostatní měřené věci, tedy tlak, tep, pocení dlaní ani hladina glukózy, se přitom významně nezměnily.

Práce z roku 2019 pak zjišťovala, proč to vlastně funguje, a udělala to chytře. Porovnala kašel se dvěma různě náročnými způsoby rozptýlení pozornosti a k tomu ho zopakovala u lidí, kteří dostali naloxon, tedy látku blokující receptory pro tělu vlastní tlumiče bolesti.

• Proti jednoduchému rozptýlení (mačkání gumového míčku) byl kašel lepší.
• Proti složitému rozptýlení (nafukování manžety na daný tlak) byl zhruba stejně dobrý.
• Pod blokádou receptorů účinek zmizel úplně. Bolest s kašlem se pak nelišila od bolesti bez jakéhokoli zásahu.

Není to tedy jen odvedení pozornosti. Kašel prudce zvýší tlak v hrudníku i v prostoru kolem míchy a tím spustí vlastní tlumicí dráhy bolesti na úrovni míšního segmentu. Tělo si tedy na okamžik samo utlumí signál.

Ten samý postup se od té doby zkoušel i jinde než u odběru krve, například při vytahování drátů z ruky po zlomenině, při biopsii nebo při odstraňování drénu po operaci kolena.

06A u dětí?

Funguje to taky. Americká práce z roku 2010 to ověřila na 68 dětech při očkování a postup byl stejný, tedy zkušební kašel a pak druhý přesně při vpichu.

Praktická výhoda oproti běžnému rozptylování je v tom, že dítě dostane úkol, který má samo pod kontrolou. Existují i varianty se stejným principem, například nafouknutí balonku v okamžiku vpichu.

07Netvrdíme

• Že broukání léčí zánět dutin. Provětrá je, to je doložené. Léčebný účinek autoři sami označili za neprozkoumaný. Tvrzení, že hodina broukání denně zažene chronický zánět, pochází z jediné kazuistiky v časopise pro hypotézy.
• Že u nadávání víme, proč funguje. Efekt je zopakovaný, mechanismus ne. Emoce, humor ani rozptýlení pozornosti ho nevysvětlily.
• Že kašel porazí každé rozptýlení pozornosti. Proti složitějšímu rozptýlení byl zhruba stejně dobrý, ne lepší.
• Že se to dá dělat bez domluvy se sestrou. Načasování je celý trik a bez spolupráce nefunguje.
• Že cyklické vzdychání je prokázané nade vši pochybnost. Chybí slepá kontrola a část fyziologického vysvětlení.
• Že jsou tyhle studie reprezentativní pro všechny. Obě práce o kašli běžely na samých mužích a vzorky byly malé, dvacet a padesát čtyři lidí.

08Zdroje